Jsou věci, na které se člověk může připravit, ale porod vnímám jako proces, který ženu nabere a nese.. potřebuje svůj čas a prostor. Žena s ním může bojovat, nebo se nechat unášet, plynout s proudem, uvolnit se a učit se.. Je to hluboký transformační proces, při kterém se žena stává matkou, osahává si své možnosti, sílu a intuici..

Já jsem si třeba u svého prvního porodu plánovala vanu a že budu rodit na stoličce, kde budu opřená o svého muže.. Když jsem měla ještě menší kontrakce a byli jsme doma, ležela jsem ve vaně asi dvě hodiny. To bylo moc příjemné, ale ve chvíli, kdy jsme dorazili do porodnice a kontrakce se stupňovaly, byla pro mě vana utrpením. Natáhla jsem se do vany s představou jaká to bude krása a úleva, ale hned první kontrakce mě bleskurychle otočila na čtyři. Vybavuji si vykulené oči manžela a porodní asistentky na můj rychlý pohyb ve vaně. V té chvíli jsem se ještě neuměla tak dobře uvolnit při kontrakci jako u druhého porodu a o proto to bylo pro mě ve vaně fakt náročné. Mezi kontrakcemi jsem visela přes vanu a to taky nebylo žádný med. Na sále jsem byla rovnou na čtyřech s oporou o stoličku, jinou pozici si ani nedovedu představit. Vnímala jsem, že v jakékoli jiné pozici byly bolesti mnohem intenzivnější a na čtyřech se moje tělo jemně pohupovalo, což přinášelo také úlevu. U druhého porodu jsem byla na čtyřech opřená o velký skákací míč a to bylo dokonalé. Měla jsem neustálou oporu a mezi kontrakcemi i při nich jsem se mohla krásně uvolnit.

Všem ženám přeji u porodu bezpečný prostor, podporu, lásku, respekt a možnost volby..