Příspěvky

Musím říct, že před prvním porodem jsem nevěděla vůbec nic. Naštěstí jsem měla kamarádku, která už za sebou jeden porod měla. A tak jsem od ní zjišťovala informace: jaký měla porod, jak se cítila, co pro ni bylo dobré a co ne. Právě ona mi doporučila porodní asistentku v Neratovicích. S Járou jsem se domluvila a zajela za ní i s manželem. Bylo pro mě velmi přínosné potkat se, popovídat, klást všechny možné dotazy a i nadále zůstávat ve spojení. Člověk měl najednou pocit, že na to není sám, že když si něčím není jistý, může se zeptat. Jára mi poslala porodní přání, abych se mohla inspirovat a promyslet si, co by bylo důležité pro mě. Doporučila mi ještě nějaké knihy, abych si mohla udělat obrázek. Poté jsme se ještě potkaly osobně a vše probraly. Moc se mi líbil její přístup: rozumný, uzemněný. Řekla mi jak to chodí v nemocnici, co je možné a co ne. Cítila jsem se připravená. Nehledala jsem extrémy, chtěla jsem jen co nejpřirozenější cestu, ale když by byl problém, byla jsem otevřená tomu, že věci mohou jít jinak..

Pak jsem za Járou přijela až 4 týdny před porodem, abych se zapsala do nemocnice. Musím říct, že nemocnice na mě nepůsobila vůbec dobře. Seděla jsem na chodbě a čekala. Představa, že tam rodím pro mě byla v tu chvíli děsná. Vůbec jsem se v tom prostředí nedokázala uvolnit. Pak přišla Jára a šly jsme spolu do místnosti, kde se mnou sepisovala všechny papíry k porodu. Udělala mi monitor, změřila tlak a u toho jsme si povídaly. Najednou jsem si uvědomila, že jsem úplně v klidu, že se cítím v bezpečí, jako bych ani nebyla v nemocnici. A to pro mě bylo velmi důležité zjištění. Přestala jsem se bát a pochybovat..

Další úrovní byl porod sám… s Járou jsem byla ve spojení od doby, co se mi uvolnila hlenová zátka. Její podpora na telefonu a možnost se poradit třeba s tím, kdy vyrazit, byla obzvlášť u prvního porodu neocenitelná. A také možnost volat ve 3 ráno:-) V porodnici jsem se pak díky ní a mému muži cítila dobře a bezpečně. Rodila jsem jen za přítomnosti mého muže a Járy, ale o tom zase někdy jindy…

Vnímám porodní asistentku, nebo dulu v těhotenství, u porodu, nebo i v šestinedělí jako neocenitelnou podporou ženy, ale i jejího partnera, případně celé rodiny..

Dnes už je spoustu žen, které se chystají na porod. Čtou knihy, konzultují, chodí na předporodní kurzy, píšou si porodní přání. Připravují se na porod, jako vrchol těhotenství. Pro mě je porod hlubokým transformačním procesem, kde se žena stává matkou.
Je to vlastně nový začátek…

Šestinedělí je velmi citlivé období jak pro ženu, tak pro miminko. Je to období seznamování se a sžívání. Období odpočinku a rekonvalescence. Žena je vlivem hormonálního koktejlu mnohem citlivější a vnímavější k potřebám miminka. Zároveň je pak velmi zranitelná a je pro ni důležitá podpora partnera, rodiny i přátel. 
Dnes je ještě bohužel hodně zakořeněný model toho, že by žena měla vše zvládat s úsměvem na tváři, mít naklizeno, napečeno, navařeno… Ale vlastně jediným úkolem maminky, je sžívání se s miminkem, ležení v posteli a odpočinek.. V dřívějších dobách ležely ženy s miminky tzv. „v koutě“, nebo „za plentou“. Měly své místo většinou v rohu místnosti za nějakým závěsem, kde měly klid. Nikdo je nerušil, jen ženy z rodiny, nebo vesnice jim nosily jídlo (hlavně posilující polévky), aby ony samy nemusely vařit a mohly tento cenný čas trávit nerušeně. Tato tradice se bohužel během let úplně ztratila. Naštěstí dnes už vznikají organizace, které v tomto ohledu chtějí ženám pomoci např. Komunitní podpora šestinedělek, jejichž občasná služba je zdarma. Nebo se ženy mohou obrátit na poporodní duly, které je mohou podpořit, poradit, pomoci a nebo jim dopřát jemnou péči v citlivém období šestinedělí.