Dnes už je spoustu žen, které se chystají na porod. Čtou knihy, konzultují, chodí na předporodní kurzy, píšou si porodní přání. Připravují se na porod, jako vrchol těhotenství. Pro mě je porod hlubokým transformačním procesem, kde se žena stává matkou.
Je to vlastně nový začátek…

Šestinedělí je velmi citlivé období jak pro ženu, tak pro miminko. Je to období seznamování se a sžívání. Období odpočinku a rekonvalescence. Žena je vlivem hormonálního koktejlu mnohem citlivější a vnímavější k potřebám miminka. Zároveň je pak velmi zranitelná a je pro ni důležitá podpora partnera, rodiny i přátel. 
Dnes je ještě bohužel hodně zakořeněný model toho, že by žena měla vše zvládat s úsměvem na tváři, mít naklizeno, napečeno, navařeno… Ale vlastně jediným úkolem maminky, je sžívání se s miminkem, ležení v posteli a odpočinek.. V dřívějších dobách ležely ženy s miminky tzv. „v koutě“, nebo „za plentou“. Měly své místo většinou v rohu místnosti za nějakým závěsem, kde měly klid. Nikdo je nerušil, jen ženy z rodiny, nebo vesnice jim nosily jídlo (hlavně posilující polévky), aby ony samy nemusely vařit a mohly tento cenný čas trávit nerušeně. Tato tradice se bohužel během let úplně ztratila. Naštěstí dnes už vznikají organizace, které v tomto ohledu chtějí ženám pomoci např. Komunitní podpora šestinedělek, jejichž občasná služba je zdarma. Nebo se ženy mohou obrátit na poporodní duly, které je mohou podpořit, poradit, pomoci a nebo jim dopřát jemnou péči v citlivém období šestinedělí.